Přinášíme exkluzivní vzpomínku na poslední dny Kliniky očima naší členky.
Středeční večer, kdy jsme na Kliniku dorazili, měl podivnou atmosféru. Seděli jsme na baru s jejími stálými obyvateli a melancholicky jsme si říkali “to je naše poslední noc tady, naposledy si načepujeme pivo, sedneme za bar, projdeme si tady všechno. Naposled je to tady naše.” V místnosti baru byla spousta podporovatelů z Rakouska, Německa i jiných zemí. Přijeli se rozloučit.
A i my jsme v poklidu seděli a obdivovali, co se zde za čtyři roky fungování vytvořilo. Očekávali jsme příchod druhého dne. Snídaně, úklid, procházka po čerstvě posněžené zahradě. Jako by to bylo naschvál. Klinika s čerstvým ranním sněhem, vše vypadalo nádherně. Snídaně na podporu Kliniky, jak bylo v plánu, začala v 9 a v 10 už měl přijít exekutor. Nálada byla skvělá, spousta lidí přinesla jídlo, Salé nachytalo úžasné občerstvení a sedělo se u teplé kávy. S přibližujícím se příchodem exekutora se počet lidí uvnitř Kliniky mírně snižoval a přesouval se před hlavní vchod. Rozvěsily se bannery a nachystala se čekárna s doktorem a také posezení rádia Tuleň. Uvnitř zůstaly desítky lidí. Čekárna otevřela a rádio Tuleň začalo vysílat. Continue reading