Prvomájové dny jsou často provázeny střety mezi anarchisty a policií, zatýkáním demonstrantů a nepokoji v ulicích. Kde jsou kořeny tohoto svátku?

1.Máj je obzvláště významným dnem pro dělnické hnutí. Přestože byl v minulosti zneužit stalinistickou byrokracií v Sovětském svazu a dalších zemích, zůstává 1.Máj pro dělnické hnutí dnem mezinárodní solidarity – připomínkou minulých bojů a demonstrací naší naděje na lepší budoucnost. Dnem, kdy je zapotřebí si pamatovat, že křivda páchaná na druhém, je křivdou páchanou na nás všech.

Historie 1.Máje je těsně spojená s anarchistickým hnutím a bojem pracujících za lepší svět. Ve skutečnosti tento svátek vznikl po popravě čtyř anarchistů z Chicaga  za organizování dělníků za osmihodinový pracovní den v roce 1886. Proto je 1.Máj ukázkou „anarchismu v praxi“ – boje lidí práce s použitím přímé akce v odborových svazech s cílem proměny světa.

Všechno to začalo v 80. letech 19.století ve Spojených státech. V roce 1884 Federace organizovaných odborových svazů v USA a Kanadě (vznikla v roce 1881, v roce 1886 změnila název na Americkou federaci práce – AFC) schválila rezoluci, ve které ujistila, že „počátkem 1.máje 1886 bude muset být zákonem uznán osmihodinový pracovní den a doporučuje dělnickým organizacím v celém distriktu, aby uvedly do pořádku svá práva, aby se přidaly k této rezoluci“. Pro posílení tohoto požadavku byla zveřejněna výzva ke stávce na 1.máj 1886.

V Chicagu byli anarchisté hlavní silou v odborovém hnutí a jejich přítomnost v odborech opravdu proměnila výzvu ke stávce 1.máje ve skutečnost. Anarchisté tvrdili, že osmihodinový pracovní den může být vybojován pouze pomocí přímé akce a solidarity. Prohlašovali, že bojovat za reformu, jakou je osmihodinový pracovní den, je nedostačující samo o sobě. Považovali ji jen jako jednu z bitev v nadcházejícím třídním boji, který skončí až sociální revolucí a vytvořením svobodné společnosti. A pro tyto myšlenky se organizovali a bojovali.

Jen v samotném Chicagu stávkovalo 400 000 dělníků a hrozba přijetí stávkových akcí zajistila přes 45 000 dělníkům garanci zkrácení pracovního dne bez stávky. Dne 3.května 1886 začala policie střílet do protestujících dělníků před McCormick Harvester Company a zavraždila nejméně jednoho stávkujícího a těžce zranila 5 nebo 6 dalších, přičemž způsobila méně závažná zranění velkému počtu lidí. Anarchisté následujícího dne svolali masovou protestní akci na Haymarket Square, aby tím protestovali proti brutalitě policie. Starosta soudil: „nic se dosud nestalo, ani nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco , co by vyžadovalo intervenci“. Avšak když se demonstrace začala rozcházet, přiběhla skupina 180 policistů a akci ukončila. V tom momentě byla do policejních řad vhozena bomba. Odpovědí policie byla střelba do davu. Nikdy nebylo důkladně spočítáno, kolik lidí tehdy bylo policií zavražděno a zraněno.

V Chicagu vláda rozpoutala teror. Místa schůzek, kanceláře odborových svazů, tiskárny a soukromé byty čelily policejním útokům, většinou bez soudního příkazu. Tyto nájezdy na území patřící pracující třídě umožnily policii pořádat razie na všechny známé anarchisty a další socialisty. Mnoho podezřelých bylo zastrašeno a někteří podplaceni. „Nejdřív udělejte razie a potřebný zákon najdeme později“ – tak veřejně svědčil J. Grinnel, státní prokurátor, když byl dotázán na právní základ pro razie.

Osm anarchistů bylo postaveno před soud s obviněním ze spoluúčasti na vraždě. Nebyly představeny žádné důkazy svědčící o tom, že by kterýkoli z obviněných sestrojil nebo plánoval výrobu bomby. Místo toho lavice přísedících slyšela: „Zákon stojí před soudem. Anarchie stojí před soudem. Tito pánové byli vyselektováni, vybráni výkonem spravedlnosti a byli postaveni před obvinění, protože byli předáky. Nejsou vinní více, než tisíce jejich stoupenců. Pánové přísedící, uznejte tyto lidi vinné, potrestejte je příkladně, pověste je a zachráníte naše instituce, naší společnost“. Lavice přísedících byla vybrána speciálním splnomocněncem jmenovaným státním prokurátorem, a složená z  obchodníků a příbuzného jednoho ze zabitých policistů. Obhájcům nebylo dovoleno představit důkazy, protože speciální splnomocněnec veřejně prohlašoval: „Řídím tento případ a vím, co dělám. To, že tito muži budou pověšeni, je tak jisté jako to, že jednou umřu“. Nebylo překvapením, že byli obvinění uznáni vinnými. Sedm jich dostalo trest smrti a jeden 15 let vězení.

Mezinárodní kampaň přinesla své ovoce – dva výroky trestu smrti byli změněny na doživotí, avšak protesty po celém světě zločiny americké justice nezastavily. Z pěti zbývajících Louis Lingg předstihl kata a zabil se den před popravou. Zbývající čtyři, Albert Parsons, August Spies, George Engel a Adolph Fischer byli pověšeni 11.listopadu 1887. V historii dělnického hnutí jsou známí jako mučedníci z Haymarketu. Podle odhadů doprovázelo popravené anarchisty na jejich poslední cestě 150 až 500 tisíc lidí a podle různých svědectví se 10-25 000 lidí účastnilo jejich pohřbu.

V roce 1889 americká delegace na Mezinárodním socialistickém kongresu v Paříži navrhla, aby byl 1.Máj přijat jako dělnický svátek. Měl uctít boje pracující třídy a „mučednictví osmi z Chicaga“. Od této doby se 1.Máj stal dnem mezinárodní solidarity. V roce 1893 nový guvernér státu Illinois oficiálně přiznal to, co pracující třída v Chicagu a na celém světě po celou dobu věděla a očistil mučedníky z důvodů jejich jasné neviny a také proto, že „proces nebyl spravedlivý“.

Během procesu mocní věřili, že takové pronásledování zlomí vaz dělnickému hnutí. Mýlili se. August Spies po zaznění rozsudku smrti řekl soudu:

„Pokud si myslíte, že naším pověšením můžete zlikvidovat dělnické hnutí… hnutí milionů, se kterými se špatně zachází, tyto miliony, které otužujete v bídě a nedostatku, čekají na osvobození – pokud to není váš názor, tak nás pověste! Zde uhasíte jiskru, ale tam a všude jinde, za vašimi zády i před vámi, všude, vzplanou plameny. Je to podzemní oheň. Nemůžete ho uhasit“.

Tehdy i v letech, které měly přijít, výzva vhozená státem a kapitalismem přesvědčila tisíce lidí k anarchismu, především ve Spojených státech. Od události na Haymarketu anarchisté slaví 1.Máj ( v prvním dni v měsíci, reformistické odbory a dělnické strany přeložily své pochody na první neděli v měsíci). Činíme tak, abychom manifestovali naší solidaritu s dalšími představiteli pracující třídy po celém světě, oslavujeme minulé i současné boje, ukazujeme svoji sílu a připomínáme vládnoucí třídě její slabé stránky. Nestor Machno to komentoval takto:

„Tohoto dne se američtí dělníci pokusili organizovat, dali projevit svůj odpor vůči ničemnému pořádku státu a kapitálu bohatých. Dělníci z Chicaga se sdružili, aby společně vyřešili problémy jejich života a boje… rovněž dnes… pracující považují první májový den za příležitost ke sdružování se. Tehdy se začínají starat o své vlastní záležitosti a rozvíjí svoji emancipaci.“

Anarchisté zůstávají věrní počátku 1.Máje a slaví výročí, pořádají přímé akce utlačovaných. Útlak a vykořisťování rodí odpor a podle anarchistů je 1.Máj mezinárodním symbolem tohoto odporu a síly, síly vyslovené Augustem Spiesem, vytesané do kamene na pomníku mučedníků z Haymarketu na hřbitově Waldhem v Chicagu:

„Přijde den, kdy se naše mlčení stane mohutnější, než hlasy, které dnes škrtí.“

 (Volně přeloženo podle brožury Anarchismus v praxi z dílny polské Anarchistické federace. Vyšlo jako brožura ČSAF.)