Reportáž z anarchistického Prvního máje v Praze očima člena OAF.
Anarchisté na Střeláku. To bývalo slovní spojení, které se v mediálním prostoru objevilo vždy, když se slavil svátek práce. V posledních letech však i tato tradiční anarchistická akce začala upadat. Po větší veřejné akci s mottem Za konec špatné práce v roce 2017 hnutí upustilo od pochodů a zvolilo cestu neformálních setkání. Hřebíček do rakve tomuto trendu zasadila pandemie koronaviru, která znemožnila konání větších akcí i legislativně. Letos jsme se ale opět vrátili do ulic. Jak takový comeback vypadal?
Již před jedenáctou dopolední se na Střeleckém ostrově začali scházet anarchisté a anarchistky s černorudými vlajkami, přičemž na místě se postupně objevilo několik postav a uskupení, které patří spíše do politického panoptika. Stalinistická KSČM se už nezmohla ani na svou obvyklou geronto-veselici na Letné a v počtu slabých pár desítek lidí přečetla pár proslovů a klidila se pryč. To vše za posměchu jak anarchistů, tak skupinky aktivistů s vlajkami EU a NATO. Že je tato strana v totálním rozkladu, bylo viditelné i z toho důvodu, že na akci chyběla i jejich předsedkyně. V ještě menším počtu se na Střeláku objevila také ČSSD následována ještě marginálnější Levicí a celé to završil Jiří Paroubek, který se snaží prodrat k moci prostřednictvím další nové politické strany. Anarchisté si nenechali ujít příležitost a ptali se přítomných příznivců politických stran, jaký mají vlastně vztah k svátku, který je původně anarchistický. Zjistilo se, že i politici, kteří se veřejně angažují desítky let, neznají základní historická fakta a třeba o Haymarketském masakru slyšeli mnozí zjevně poprvé.
Během proslovů zazněla ostrá kritika asociální politiky současné vlády a objevily se i protiválečné apely. Pozitivní bylo, že protiválečná kritika se týkala všech stran konfliktu, takže řečníci zbytečně nerozdmýchávali konflikt mezi striktními antimilitaristy a podporovateli ukrajinské armády. Řečník AF si přesto neodpustil kritiku těch, kteří zůstali věrni anarchismu a nazval je dogmatiky a idealisty. Doufejme, že reformismus některých soudruhů postupně nepovede k zakládání politických stran či slučování s bolševickou levicí. Ono i to rozdávání letáčků a snění o beztřídní společnosti přece může být z určitého úhlu chápáno jako “neschopnost postavit se realitě.”
Po proslovech následovalo volné (sou)družení doplňované hudbou a veganským jídlem připraveným skupinou FNB. Kolem jedné hodiny po poledni už dav narostl na více než 200 lidí a začalo se postupně formovat čelo demonstrace. Slogany na transparentech byly spíše odlehčené, lze si všimnout, že legendární hláška „anarchisti chtějí takovou pohodu pro všechny“ z úst policejního „experta“ na extremismus je ve slovníku současného hnutí stále oblíbená a v různých variacích se používá během veřejné propagace.
Když zazněla ze soundsystému taneční hudba, člověk jako kdyby se přenesl do nultých let. Trasa pochodu vedla směrem k ostrovu Štvanice, překvapivě však přes Újezd. Během průchodu Mosteckou ulicí došlo k poruše dodávky, která jela v čele, a pochod se na nějakou chvíli zastavil. Aneb blokáda Prahy v mezích zákona. Trasa byla dlouhá a úmorná, skandování antikapitalistických hesel bylo spíše příležitostné. Demonstrující se však nakonec úspěšně přesunuli ke klubu Bike jesus, kde již bylo připraveno občerstvení. Tam již čekal koncert výtečných kapel a neformální zábava.
Podíváme-li se na událost s odstupem, pozitiva jednoznačně převažují. Anarchistické hnutí se musí vrátit do ulic, odkud vzešlo. Budou-li anarchisté a anarchistky vidět v ulicích, je větší pravděpodobnost, že bude hnutí růst, než když své prvomájové aktivity omezí na neškodné klábosící pikniky, kterým chybí naléhavost a autentická naštvanost námezdně pracujících.