Historický spolek Zádruha vydal na začátku tohoto roku brožuru Anarchismus na Ostravsku 1880 -1890. Může být text pro OAF inspirativní? Přinášíme krátkou recenzi.
Autor na více než 60 stranách popisuje nejprve vývoj dělnického hnutí v první polovině 19. století, kdy se nejprve v ilegalitě rozvíjela sociální demokracie. Právě represe proti dělnickému hnutí pak stály za rozkolem mezi socialisty, kdy ti důraznější požadovali tváří v tvář policejnímu státu odhodlanější způsoby agitace. V těchto dobách si můžeme povšimnout počátků anarchismu. Hnutí v Ostravě a okolí nebylo nijak jednotné, šlo o vesměs osamocené militanty, kteří tajně šířili letáky či jiné tiskoviny. Významným anarchistou regionu byl koncem 80. let Antonín Kammerer, který byl později aktivní i mezi anarchisty ve Švýcarsku. Jeho život však skončil brzy. V politickém procesu byl odsouzen a popraven. Podobný osud stihl i dalšího slezského anarchistu, Hermana Stellmachera.
Následuje kapitola o období propagandy činem, kdy si dělnické hnutí procházelo slepou uličkou učení Johanna Mosta. V propagačních textech Mostových stoupenců si můžeme všimnout jak absenci jakéhokoli programu, tak i četných výzev k násilí. Je až překvapivé, jak podobný je tehdejší anarchismus s pozdější praxí bolševického režimu. V tehdejších letácích se píše: „Spiklenec takový nesmí se žádného prostředku štítit, který s to je věci posloužiti.“, případně „Heslem obou stran bude: Smrt poraženým!“. Agitační texty rovněž vyzývají k zabíjení „zrádců“ v řadách samotných anarchistů. Představíme-li si, že by se Mostovy ideje doslovně uplatňovaly třeba v Česku během devadesátek, moc anarchistů by do 21. století nepřežilo.
Konec 19 století je poznamenán sílícím vlivem socialistického hnutí a naopak upouštění od propagandy činem. V závěru brožury je pak zařazen úryvek textu vyzývající k emigraci do Latinské Ameriky.
Po formální a stylistické stránce je brožura poměrně nedodělaná. Text je plný stylistických a pravopisných chyb, občas chybí konec věty, absentuje jakákoli korektura. Zřejmě jde o práci jednoho člověka, který na to spěchal. Je také otázkou, proč je celý text psán češtinou 19. století. Působí to značně rušivě, zejména kvůli nepřirozenému slovosledu. Důvodem je možná to, že knížka neobsahuje žádné autorské pasáže, ale je jen kompilátem dobových časopisů, letáků a brožur. I tak jde ale o důležitý a chvályhodný střípek do dějin našeho hnutí.