Přinášíme krátké zamyšlení nad květnovým atentátem na Roberta Fica.
Nedávná střelba na slovenského premiéra připomněla éru konce 19. století, kdy taktiku atentátů proti vládnoucím používali i anarchisté. Hnutí tehdy věřilo, že atentáty na představitele moci mohou společnost posunout ke svobodě. Mnozí anarchisté předpokládali, že individuální teror proti představitelům vládnoucí třídy bude inspirovat další neprivilegované k ozbrojenému povstání a ke svržení kapitalismu.
Opak byl však zpravidla pravdou. Stačí si vzpomenout třeba na anarchistu Luigiho Luccheniho, který zabil císařovnu Sissi. Veřejnost byla tímto činem pobouřena a lidé projevili spíše vlnu solidarity, než vášeň pro revoluční myšlenky. Důsledkem atentátu bylo definování anarchismu jako teroristické ideologie a zpřísnění represí proti dělnickému hnutí. Podobně tomu bylo i u útoku na krále Umberta či československého ministra Aloise Rašína. Následovaly kruté represe, zatímco společnost i nadále fungovala pod vládou státu a kapitálu v nezměněné podobě. Continue reading