Přetiskujeme zajímavý životopisný text z blogu Anarchočtenáře. Ceníme si toho, že v českém anarchistickém hnutí jsou i lidé, kteří zkoumají dějiny španělského hnutí.
Salvador Puig Antich byl španělský anarchista, bojovník proti kapitalismu a Frankově diktatuře a člen MIL (Movimiento Ibérico de Liberación – Iberské osvobozenecké hnutí). Narodil se v Barceloně 30. května 1948.
V roce 1966 začal při práci studovat večerní školu, aby se tak připravil na studia na univerzitě. Právě ve večerní škole poznal dva budoucí soudruhy z MIL. Jmenovali se Xavier Garriga a Ignasi Solé Sugranyes. Na konci roku se Salvador zapojil do Comissions Obreres, což byl počátek jeho politických aktivit. (Comissions Obreres neboli dělnické výbory, vznikly původně jako shromáždění na pracovištích, tato shromáždění se federovala a sloužila jako nástroj organizace divokých stávek a solidarity mezi pracujícími, později je ale ovládli bolševici a po pádu diktatury se z nich stal klasický reformistický odborový svaz.)
Na konci roku 1968 začal Salvador studovat ekonomii na univerzitě, jeho pozornost se ale upírala spíše jinam. S přáteli často mluvil o politice a kvůli svým militantním aktivitám školu nedokončil.
V září 1970 začal povinnou roční vojenskou službu, byl jmenován velitelem marodky, z čehož vychází jeho pozdějšího krycí jméno „Doktor“. Po skončení vojenské služby začal s tiskem nelegální propagandy. Navštěvoval také setkání v domě Santiaga Solera Amiga, kam chodili i Xavier Garriga a bratři Oriol, Ignasi a Jordi Solé Sugranyes.
Právě Oriol Solé Sugranyes založil na začátku roku 1971 ozbrojenou skupinu 1000 (španělsky Mil), název měl symbolizovat anonymní a rozptýlený charakter skupiny jakožto součásti autonomního hnutí pracujících. Mil provedla několik expropriací v Tolose, ale už v březnu byl Oriol zatčen francouzskou policií a odsouzen na rok a půl do vězení. Za jeho nepřítomnosti skupina stagnovala.
Na jaře 1972 Salvador s přáteli odjíždí do Tolosy a společně trénují střelbu a učí se jak ukrást auto. Na konci května je Oriol Solé Sugranyes konečně propuštěn z vězení ve Francii a skupina začíná získávat více zbraní. V té době se také Mil přejmenovala na MIL, později se ještě přidal dodatek Grupos Autónomos de Combate (MIL-GAC) a vydala text O ozbrojené agitaci.
Podle Petera Gelderloose MIL sice používala marxistickou rétoriku, ale její praxe byla plně anarchistická. Byla součástí širší vlny, kterou na konci šedesátých let vyvolal růst síly a radikálnosti divokých stávek a také rostoucí brutalita fašistické represe. Revolucionáři začali s formováním autonomních skupin, které vydávaly a šířily ilegální texty, prováděly sabotáže na podporu divokých stávek a vykrádaly banky, aby získaly peníze na tisk, stávkové fondy a nákup zbraní pro nadcházející revoluční střet.
MIL-GAC zahájila sérii bankovních loupeží v Barceloně, kterých se od října 1972 účastnil i Salvador, nejprve jako řidič později i jako přímý aktér. Některé z těchto akcí proběhly ve spolupráci s OLLA (Organització de Lluita Armada – Organizace ozbrojeného boje). Kromě expropriací peněz z bank skupina také provedla loupež tiskařských potřeb.
V únoru 1973 Salvadorovi zemřela matka. Přestože už tou dobou žil v ilegalitě, vyrazil se s ní rozloučit, doprovázelo ho však několik soudruhů s automatickými zbraněmi, kteří nenápadně hlídali před domem.
V březnu při přepadení banky došlo na přestřelku s policií. Dva detektivové a jeden bankovní úředník byli zraněni. Část skupiny se pak raději přesunula z Barcelony do Tolosy, aby se vyhnula represím.
V srpnu vydala skupina první číslo časopisu Conspiración Internacional Anarquista. Zároveň ale začíná být v MIL-GAC cítit jisté pnutí. Do diskuze se zapojuje i Salvador, který v průběhu jara napsal několik textů, jako třeba Než abychom se ptali: co máme dělat?, bylo by lepší se zeptat: co se děje? nebo Ozbrojená agitace – skutečné hnutí.
V srpnu se pak na kongresu v Tolose skupina rozhodla rozpustit, protože došla k závěru, že je potřeba oddělit propagandistický projekt od expropriací, obě části ale pokračovaly dál.
15. září došlo k nepovedené bankovní loupeži, o niž se pokusilo několik bývalých členů MIL-GAC (Salvador se jí neúčastnil), Oriol Solé Sugranyes a Josep Lluís Pons padli do spárů policie. V příštích několika dnech nastala velká vlna zatýkání. 25. září je zatčen i Salvador Puig Antich společně se Santim Solerem a Garrigou. Během zatýkáni došlo k přestřelce, při níž byl zabit jeden policista a Salvador byl raněn (byl zasažen do čelisti a do ramene). Právě za zabití policisty během zatýkání byl Salvador odsouzen k smrti, původně byl odsouzen i ke druhému trestu smrti za loupeže, ale ten mu byl zmírněn. OLLA se sice dvakrát pokusila o jeho vysvobození z vězení, ale neúspěšně. 2. března byl Salvador popraven garotou.
V roce 2021 vyšla u AK Press kniha Salvador Puig Antich, Collected Writings on Repression and Resistance in Franco’s Spain, která přináší texty různých autorů o Salvadorovi, MIL a OLLA a širším dobovém kontextu, včetně několika textů od samotného Salvadora. Doufám, že se mi podaří se k této knize ještě vrátit a připravit nějaký obsáhlejší text, než je tento narychlo spíchnutý medailonek k výročí.
V roce 2006 vznikl na motivy jeho případu také film Salvador, ve kterém hlavního hrdinu ztvárnil Daniel Brühl, známý z kdysi mezi anarchisty velmi populárního filmu Občanská výchova. Film Salvador jsem ovšem neviděl a zdá se, že ve hnutí velké nadšení nevzbudil, protože (soudě dle recenze dostupné zde: The Great Swindle: ‘This is not the tale of Salvador Puig Antich’ (katesharpleylibrary.net)se o Salvadorových názorech a důvodech jeho boje ze snímku moc nedozvíme.