Pražská a ústecká skupina Československého anarchistického sdružení (ČAS) se rozhodly založit federační časopis. Jak můžeme zhodnotit jeho první číslo?
V prvé řadě je třeba vyseknout poklonu, že se anarchisté a anarchistky v Česku pustili do tak ambiciózního projektu, jako je pravidelné vydávání barevného časopisu o rozsahu dvaceti stran. Připomeňme, že A-kontra zcela zanikla, Existence se omezila ze čtvrtletníku na půlročník a ostatní anarchistické časopisy dávno odvál čas. Zaplní ČASák chybějící místo na poli antiautoritářské žurnalistiky?
První číslo zaujme zejména množstvím prohlášení, výzev a pamfletů – autoři zveřejnili výzvu ke generální stávce, solidární stanovisko s Gazou, s učiteli či protiválečné prohlášení IFA. Nechybí úvodní prohlášení ČAS ani jejích lokálních skupin. Rubriky „Z domova“ či „Ze světa“ tak nejsou informační, spíše se snaží formou bojového komentáře agitovat.
Časopis však obsahuje i kapitoly z historie hnutí, skvělý je třeba článek o anarchii na ostrově Tristan da Cunha a připomínka původní ČAS z roku 1989. Poměrně srozumitelně též seznamuje čtenáře a čtenářky se základy anarchismu v článku Úvod do anarchistického socialismu.
V čem je prostor pro zlepšení? Zejména ve formální úpravě. U spousty článků není uvedený zdroj ani autor a i když jsou převzaté, působí jako exkluzivní. Členění odstavců je často nepřehledné, text z jedné rubriky občas končí na druhé straně v jiné rubrice. Zvláštní je také fakt, že v tiráži je uvedené číslo účtu na spolek Zádruha, na které lze posílat předplatné časopisu. Může to vyvolat spekulace, do jaké míry jsou obě organizace propojené a z hlediska bezpečnosti jde i o nezanedbatelné bezpečnostní riziko. Smysl moc nedává ani anglický článek o Gaze, překlad by – když už – potřebovalo spíše úvodní slovo redakce.
Nechme se však překvapit dalšími čísly, pokud by časopis doznal formálních úprav a přinesl by i víc exkluzivních zpráv z domova i ze světa, rozhovory či diskusi nad stavem hnutí, mohl do antiautoritářského rybníčku vnést svěží vítr.