I když nejsme letos v ulicích, anarchistické kořeny Prvního máje je potřeba si připomínat i nyní. Text převzat z webu AF.
Je První máj – Svátek práce – den, kdy si připomínáme boj chicagských dělníků za osmihodinovou pracovní dobu. Chicagští dělníci byli za své názory a požadavky pronásledováni represivními silami a někteří dokonce v souladu s přáním tehdejší vládnoucí třídy popraveni. Není divu, vždyť se této třídě postavili s požadavkem na zmírnění vykořisťování. A mnozí z nich se dokonce netajili ani svými anarchistickými postoji, které hlásaly konečný zánik sociální nespravedlnosti a útlaku. Zapsali se nesmazatelně do dějin dělnického hnutí.
Dnes se nacházíme ve specifické situaci globální krize způsobené šířením koronaviru. Politici se nám snaží nalhat, že jsme v tom všichni stejně. Jenže skutečnost je jiná. Jak na tom můžeme být stejně ve společnosti nepředstavitelné sociální nerovnosti, kde má procento nejbohatších dvakrát větší majetek než zbytek lidstva dohromady. Pokud se podíváme na zprávy ze Spojených států, tak za pět týdnů, tedy od začátku krize, kterou vyvolala pandemie způsobená koronavirem, tam přišlo o práci už více než 26 milionů lidí. Za stejnou dobu se však jmění amerických miliardářů rozrostlo o téměř deset procent.
Podobně jako při ekonomické krizi z roku 2008 se dá očekávat, že o záchranu se přihlásí opět ti, kteří to nejméně potřebují. Pokud se má zachovat systém kapitalistického vykořisťování, je třeba podržet elitu, aby si zachovala své bohatství a díky krizi ho pokud možno i zhodnotila.
Tomu odpovídá i pohled na mnohá pracoviště. Ačkoli je doporučeno používat ochranné pomůcky a dodržovat distanci, v mnoha provozech musejí být pracovníci v těsném kontaktu a ochranné pomůcky, když je chtějí, si musí zajistit sami. Také se ukázalo, jaký dopad měla politika škrtů na zdravotnictví, které se teď v mnoha zemích potácí v problémech, jež v největší míře dopadají opět na pracující.
My ale nepožadujeme jen to, aby se ti nejbohatší vzdali části svých zisků ve prospěch společnosti trpící krizí nebo aby na pracovištích zaměstnavatelé zajistili co největší míru bezpečnosti, popřípadě zastavili výrobu. To, co chceme, je odstranění třídy privilegovaných. To zároveň znamená odstranění třídy neprivilegovaných. Nechceme drobky, co upadnou nejbohatším od huby. Nechceme větší díl koláče, který je vytvořen prací dělného lidu, ale skoro celý ho zbaští ekonomické elity. My chceme celou pekárnu!
Zásah koronaviru ukázal na solidární potenciál společnosti. Ukázal, že se o sebe dokážeme starat sami navzájem bez zprostředkování politických lehkoživků. Je teď jen na nás, jestli budeme o něco prosit, nebo si začneme brát to, co nám patří. Svou důstojnost v práci pro kapitál nenalezneme. Princip námezdní práce nás o ni naopak připravuje.
Naší alternativou je svobodná práce, o níž sami rozhodujeme v celé její šíři. Svobodná práce vycházející z našich skutečných potřeb a rozvíjející náš potenciál. Svobodná práce, ze které máme užitek především my sami, naše komunity a společnost jako celek. Svobodná práce, která už nemá nic společného s kapitalistickým kořistnictvím, které ubližuje lidem i přírodě.
Proti státu a kapitalismu!
Požadujeme svobodu, samosprávu a sociální spravedlnost!
Související odkazy:
Neprošli! (2019)
První máj 2018 (2018)
Dobrá práce? (2017)
Prvomájový bulletin (2017)
První máj (2016)
Procházka Prahou (2016)
Zdola – prvomájový speciál (2014)
A3: Svátek práce: Je co slavit? (2014)
rvomájový proslov ČSAF (2013)
Prvomájové akční dny (2012)
Anarchistický první máj (2011)
Ohlédnutí za Anarchistickým 1. májem (2010)
A3: Nebuďme „prodejné děvky“! (2010)
Prvomájový proslov ČSAF (2009)
A3: 1. máj 2009 (2009)
Prvomájové projevy anarchistických skupin (2008)
Tradice anarchistických 1.májů v Čechách (2008)