Poslední výdech Kliniky

Přinášíme exkluzivní vzpomínku na poslední dny Kliniky očima naší členky.

Středeční večer, kdy jsme na Kliniku dorazili, měl podivnou atmosféru. Seděli jsme na baru s jejími stálými obyvateli a melancholicky jsme si říkali “to je naše poslední noc tady, naposledy si načepujeme pivo, sedneme za bar, projdeme si tady všechno. Naposled je to tady naše.” V místnosti baru byla spousta podporovatelů z Rakouska, Německa i jiných zemí. Přijeli se rozloučit.

A i my jsme v poklidu seděli a obdivovali, co se zde za čtyři roky fungování vytvořilo. Očekávali jsme příchod druhého dne. Snídaně, úklid, procházka po čerstvě posněžené zahradě. Jako by to bylo naschvál. Klinika s čerstvým ranním sněhem, vše vypadalo nádherně. Snídaně na podporu Kliniky, jak bylo v plánu, začala v 9 a v 10 už měl přijít exekutor. Nálada byla skvělá, spousta lidí přinesla jídlo, Salé nachytalo úžasné občerstvení a sedělo se u teplé kávy. S přibližujícím se příchodem exekutora se počet lidí uvnitř Kliniky mírně snižoval a přesouval se před hlavní vchod. Rozvěsily se bannery a nachystala se čekárna s doktorem a také posezení rádia Tuleň. Uvnitř zůstaly desítky lidí. Čekárna otevřela a rádio Tuleň začalo vysílat.

Vyklizení začíná

Bylo 10 hodin a přijel exekutor. Překvapením pro všechny byla exekutorem najatá firma Securitas, policajtů bylo v přepočtu za celý den na území Kliniky pět, Securitas desítky, ale nás počet byl větší. S lidmi uvnitř jsme se přesunuli do auly, na schodiště a chodby nad ním. Securitas očividně nechtěli přijít hlavním vchodem, nejen, že by museli čelit davu, ale přes výlohu šel vidět masivní počet lidí, kteří blokovali zevnitř. Přišli tedy zahradou, prostříhali plot a po lanech se spouštěli z prudkého kopce zahrady. Všichni lidé uvnitř je mohli pozorovat okny, chtěli do objektu vstoupit zadním vchodem a dostat se tedy rovnou k pokojům. Zahrada se zaplnila lidmi, kteří byli nejen z ochranky, ale taky televizí, novin a náckové. Dostali se do kavárny a zatarasili nám do ní dveře, do auly nevystupovali. Zadním schodištěm se dostali k pokojům až po kuchyň a vchod ke schodišti zatarasili z obou stran. Zatarasili také vchod na půdu, avšak lidí na střeše, kteří tam byli, se to nijak nedotklo, věděli, že neslezou.

Na střeše byli čtyři obyvatelé a lidé venku za nimi neustále chodili na support. Později se i celá čekárna přesunula do parku po straně Kliniky, aby i oni mohli poslouchat hudbu, kterou na podporu hráli. Exekutor začal dávat požadavky: “Opusťte do 11:30 nemovitost, jinak se dopouštíte trestného činu.” Byla to jeho první výzva, pár lidí do toho času zevnitř skutečně z vlastní potřeby odešlo a přidalo se k podpůrným akcím před hlavním vchodem. Počet lidí uvnitř se tím ale nijak nezmenšil. Lidé uvnitř, kteří obývali aulu, dolní byty, horní chodbu, záchody a místnost Mamatata, kde si mohli i zatopit se jím však nenechali zastrašit, drželi při sobě, podporovali se a všichni si nesli v hlavě konsensus na nenásilí.

Tajní a sekuritka

Komunikace s lidmi venku a uvnitř probíhala neustále. Zadní vchod se zatarasil a Securitas se začali násilně dobývat ven, vznikla podpůrná skupina lidí na zahradě, která nakonec také byla zatarasena. Člověk, oblečený v civilu, plně sebevědomý ve své natažené pásce, symbolizující, že lidé už nemůžou na zahradu vstoupit, pokud nejsou press, vytvářel neustále konflikty. Řval po lidech, že nesmí na zahradu, neboť on a jeho páska stojí ve vstupu, ale také a což bylo zásadní, že ani ze zahrady nesmí odejít. Naštěstí nenásilným způsobem se jedna podpůrkyně dovolala jeho ústupu a lidé, kteří chtěli odejít, zase mohli. Zadní vchod se uvolnil a Securitas poslalo více lidí dovnitř, rozbíjeli věci a zatloukali okna. Policie v ten moment odešla a jejich přítomnost nahradilo pouze sledovací auto. S lidmi uvnitř exekutor ani Securitas nekomunikovali a s lidmi na střeše také ne. Dostali se do většiny budovy a rozbíjení věci a věhlasně dobyli kuchyň, ve které bylo pár nemytých hrnců.

Po pár hodinách přišel poprvé exekutor před hlavní vchod, do té doby všem tvrdil, že je před vchodem jeho tisková mluvčí a že se s ní cokoliv dá řešit, nikoho však nepřekvapilo, že přes opakující se výzvu se žádná mluvčí nepřihlásila. Blížila se třetí hodina a naše čekárna s doktorem, rádiem Tuleň a skupinou Cácory se přesunula od hlavního vchodu,, aby podpořila kamarády na střeše. Jakmile se prostor před hlavním vchodem trochu uvolnil a zůstalo jen pár lidí, se sekuritkou za zády přišel exekutor a vzal do ruky megafon. “Tak vážení, dobré odpoledne,” neboť se už pomalu blížila čtvrtá, “vzadu probíhají práce na vyklizení nemovitosti. Nyní se pokusíme vstoupit hlavním vchodem. Vyzývám vás, abyste opustili prostor nemovitosti, která se vyklízí. Vykazuji vás z této nemovitosti v souladu se zákonem a poskytuji lhůtu 30 minut. Uvědomte si, že činíte přestupek a můžete být postiženi ze strany policie.” Ke kolektivnímu uvědomění ale nedošlo. Všichni podporovatelé zůstali.

Myšlenku nevyklidíš

Nikdo nepáchal nic trestného, všichni naopak věděli a pevně věřili v to, co dělají. Bojují za společné hodnoty a vytvářejí tak nádherný prostor s atmosférou moci nad vlastním osudem. Kliniku nám nevezmou, vždy ji budeme mít. Proto jsme se tam všichni sešli a i přes to, že nás byly desítky, nebyl to ani zlomek všech lidí, pro které tady Klinika i nadále bude. Dokud Klinika dýchá, dýcháme i my, naše myšlenky žijí a v nás vytrvají a napomůžou nám vzniku dalších míst, kde se podobné uskupení vytvoří.

Exekutor se vrátil a oznámil, že kvůli nevyslyšení jeho výzvy se vrátí příští ráno a ve vyklizení se bude pokračovat. Televize a on prostor opustili, Securitas zůstali ve své zabrané části domu a zbytek lidí se na oslavu tohoto malého vítězství sešlo uvnitř, kde zahrálo pár přítomných hudebníků – Severní nástupiště. Později proběhlo plénum, kde se zrekapitulovala situace a rozdělily se směny na průběh celého večera, zavedla se neustále support stanice pro lidi na střeše, v bývalé zdrojovně se postavil malý bar a přijeli interpreti Spots, Interpunkce, Johny Násilník, Smrad, Edosh a GG Stalin. Průběh koncertu byl během večera narušen sekuritkou, kteří do prostoru vpustili pepřový sprej, množství lidí, jejích dušení se a fyzické stavy je očividně nezajímaly, zcela spokojeni se svou prací se opět odebrali nahoru.

Ráno se snídaně opakovala, bohužel ale kvůli menšímu počtu lidí se pár hodin po příchodu exekutora všichni zbývající z budovy rozhodli nenásilně odejít a podporovat hlavně zbylé kamarády na střeše, kteří Kliniku bránili ještě další týden. I přesto, že střechu nakonec opustili, jejich odhodlání bylo obdivuhodné. Myšlenku nevyklidíš!

-kl-