Knihcentrum Ostrava

Na webu Šéfů pod lupou se objevilo další svědectví o zaměstnavatelích v Ostravě. Tentokrát píše (patrně) bývalý zaměstnanec knihkupectví Knihcentrum. Článek přetiskujeme v plném znění.

Ostravská firma Knihcentrum patří mezi největší knihkupectví v republice. Přesto (nebo právě proto?) jsou pracovní podmínky v jejích prodejnách naprosto tristní. Celému knihkupectví velí jednatel Petr Michálek, který je pověstný svou arogancí, buzerací, neférovým jednáním či kauzou z voleb 2010, kdy svým podřízeným formou hromadného e-mailu „doporučoval“, aby volili ODS, které byl zřejmě v té době členem.

V Knihcentru (konkrétně v Domě knihy na Smetanově náměstí v Ostravě) je běžné, že přijdete na směnu v 8:00, makáte až do zavíračky v 18:00 a ještě si dáte hodinový přesčas, protože uklízíte prodejnu po právě proběhlé knižní akci. Vyhráno nemají ani zaměstnanci, kteří dělají dvanáctky; těm se sice točí dlouhé a krátké týdny, často ale chybí lidi, takže pracují 5 i více dní v kuse. Nejhorší je to během listopadu a prosince, kdy je prodejna narvaná zákazníky a Michálek se ze zaměstnanců snaží vymačkat maximum, aby je pak v lednu, kdy už lidi nepotřebuje, propustil. Ne všechny takto nastřádané přesčasy jsou pak řádně proplaceny. Jedna z již vyhozených prodavaček tak zadarmo pracovala zhruba 50 hodin. Arogantní management včetně jednatele si často na bezmocné prodavačky otvírají ústa (třeba když mají pocit, že pomalu pracují) a nezřídka tyto situace končily pláčem ponížených prodavaček v šatně během obědové pauzy.

Co se týče mzdových a smluvních podmínek, prodavači dostávají 13 – 16 000 hrubého s tím, že mzda je rozdělena na fixní a pohyblivou („motivační“) složku. Ženy (alespoň na prodejně) na stejné pozici berou za stejnou práci o několik tisíc méně. Smlouvy jsou uzavírány pokud možno na rok a jsou prodlužovány dle loajality zaměstnance. Protože Michálek ve smlouvě často jen změní název pracovní pozice (např. místo Knihkupec-prodavač napíše Prodavač-knihkupec), případně zaměstnance formálně propustí a pak zase přijme, může obejít zákonem stanovený limit tří po sobě jdoucích smluv na dobu určitou a nekonečně zaměstnance udržovat v koloběhu strachu, stresu a neplnohodnotných úvazků.

Spousta zaměstnanců pak končí na dlažbě těsně po vánočních svátcích, kdy Michálek propouští i za malichernosti. Jedna z prodavaček byla třeba propuštěna za to, že během předvánočního shonu zůstala doma se svým nemocným dítětem (na což má ze zákona právo) a firma jí smlouvu již neprodloužila se slovy „Kdybyste o tu práci opravdu stála, tak si to děcko někam dáte.

This entry was posted in Z domova. Bookmark the permalink.