Mediální kampaň proti autonomní zóně v americkém Seattlu je nepřehlédnutelná. Je možné na tomto příkladu názorně demonstrovat, jak funguje státní propaganda?
Těžkosti provázející samosprávný experiment v seattleské čtvrti Capitol Hill se staly vítanou záminkou k rozpoutání mediální štvanice proti anarchismu jako takovému. U neonacistů a krajní pravice obecně to nepřekvapuje, tam lze záměr autorů jednoznačně určit – psát tak, aby byla samospráva a svoboda vykreslena jako něco nefunkčního a škodlivého, zároveň má Seattle symbolizovat rasovou válku černých proti bílým. Nemělo by nás to však překvapovat ani u korporátních médií. Ty sice na jednu stranu „bojují proti fake news“ a „ctí novinářskou etiku“, na stranu druhou však plní zájmy svých vlastníků. A ty jsou jednoznačné – potírat veškerou alternativu ke kapitalismu.
Dobře to lze vidět na amerických médiích. Ta republikánská vykreslovala vzpouru v Seattlu jako nebezpečný výbuch terorismu, jako semeniště levicových ozbrojenců, kteří představují hrozbu pro stát, a je třeba na ně poslat tanky. Demokratická média pro změnu viděla celou situaci jako mejdan, happening, subkulturní povyražení okrajové alternativy bez jakéhokoli politického či ekonomického přesahu. Informace zasažené do kontextu jsme však v masmédiích mohli hledat marně.
Česká média, jejíž redaktoři v Seattlu zpravidla nebyli a nekriticky tak převzali neověřené informace, už se pohybovala vyloženě ve vlnách fantazie. Například rasistické novinky.cz se snažily zaujmout už v titulku akčními výrazy „smrt“, „znásilnění“ či „rabování“, aby pak titulek doplnily o posměšné „anarchie se zvrhla“. Jedna přestřelka tedy podle autora článku vypovídá o nefunkčnosti anarchie, zatímco tisíce smrtelných obětí střelby v rámci běžného amerického kapitalismu o povaze tamního systému zřejmě nevypovídají vůbec nic. Za největší přednost systému bez policie pak autor článku překvapivě nepovažuje svobodu spolurozhodovat o svém městě, ale možnost „pít ve tři ráno pivo“.
Bulvární deník Expres pro změnu zdůraznil fakt, že aktivisté a aktivistky v Capitol Hillu si říkají soudruzi. Záměr je evidentní – přesvědčit liberální čtenáře, kteří by třeba s protesty mohli sympatizovat, že v Seattlu jsou soudruzi, tedy bolševici, tedy KSČM, tedy vrazi Milady Horákové. Co nejdůležitějšího po nich podle Expresu zůstalo? Přece zdemolovaná čtvrť. Mít víc času, už by stavěli gulagy, mohlo by se dodat.
Svůj význam mají také ilustrační fotografie, které masmédia používají. Ohořelé barikády či dav rozzuřených afroameričanů vzbudí u běžného čtenáře rozhodně negativnější emoce, než fotografie demokratických plén, distribuce jídla či umělecké produkce. Na kvalitní analýzu sociálního experimentu v Seattlu a podrobnější informace si tedy budeme muset ještě nějakou dobu počkat.