Zamyšlení nad květnovým Akčním týdnem proti válkám.
Od proběhlého Akčního týdne proti válkám, resp. Protiválečného kongresu, uplynuly dva měsíce a dojmy jsou poněkud rozpačité. Jak akci s odstupem času zhodnotit? Začněme pozitivy. Podařilo se navázat vztahy s desítkami soudruhů a soudružek z celé Evropy a posílit či zkoordinovat mezinárodní protiválečné aktivity.
Tím žel výčet pozitiv patrně končí. Celá akce působila tak kuriózně a amatérsky, že by snad nebylo překvapením, kdyby za ní stála partička opilých alkopunks či naopak policisté v civilu. Celému Akčnímu týdnu předcházelo dlouhé plánování ze strany anonymního organizačního výboru, k němuž se postupně zapojovaly další anarchistické kolektivy a jednotlivci. V průběhu příprav akce se objevilo několik sabotáží údajně ze strany AF, což vedlo ke zrušení několika akcí. Jako podporující kolektiv, který však dopředu avizoval, že nebude mít kapacity na konkrétní aktivity v místě konání, jsme s netrpělivostí vyhlíželi zejména mezinárodní protiválečný kongres, který se měl konat v budově ZŠ Jeseniova.
Pár dnů před akcí však přišla zpráva, že akce na ZŠ Jeseniova byla zrušena a že se jedná o nových prostorech. Organizační výbor se však patrně neobtěžoval tuto zprávu přeposlat zahraničnímu delegátstvu na jejich soukromé kontakty, takže den před kongresem mnozí delegáti a delegátky marně sháněli nové zprávy. Informace o tom, že se kongres koná v Toulcově Dvoře, byla zveřejněna až s velkým zpožděním, a to ještě s překlepem, který zahraniční soudružstvo ještě víc zmátl. Telefonní číslo, které bylo k dispozici jako horká linka, si organizační výbor pro jistotu vypnul. Jestli měla být cílem těchto manévrů nějaká superkonspirace, zcela se minula účinkem, protože už ten den vyšla na jistém proukrajinském webu podrobná reportáž z kongresu, a to i se zvukovým záznamem z akce.
Akční týden se poté rozdrolil na menší decentralizované diskusní skupinky, protože organizační výbor pravděpodobně zcela rezignoval na svou koordinační funkci. Web Akčního týdne, který jindy překypoval prohlášeními a pozvánkami, se najednou umlčel.
Po skončení akce očekávali anarchisté a anarchistky nějakou zpětnou vazbu, vysvětlení, analýzu, report. Nic se však nedělo a reportáž z celé akce nakonec organizátoři přeložili od britské AnarCom. Jak je to možné? Kolektiv Akčního týdne chrlí celé měsíce desítky článků a pak nezvládne sesmolit krátkou reportáž? Pojďme se tedy podívat na britský pohled. V reportu často zaznívá, že za nezdar akce může AF. Její možný vliv nepopíráme, ale není to trochu přeceňování? Myslíme si, že AF má jiné starosti a priority, než napnout veškerý svůj aktivismus vůči antimilitarismu. Ostatně jde přece jen o menšinový proud v anarchistickém hnutí (zejména v rámci IFA) a nebýt totálně chaotického přístupu ze strany organizačního výboru, pár stržených plakátů či výhružných telefonátů by na Akční týden nemělo podstatný vliv.
Kolektiv Akčního týdne žel nepřinesl kromě reportu ani žádnou strategicko-taktickou analýzu situace. Jaké diskuse proběhly? Které organizace ze zahraničí se do nich zapojily? Byly výsledkem těchto diskusí nějaké konkrétní protiválečné aktivity? Jak se do nich můžeme zapojit?
Pokud totiž budeme dělat podobné haló akce bez kontinuity, hnutí zůstane ve stejné stagnaci, v které se nyní dlouhodobě nachází.