Vypadá to, že i druhé kolo politického procesu vedeného proti pětici anarchistů, se blíží ke konci. Po dvou letech byli zproštěni obžaloby.
Fénix II byl přitom ještě zoufalejším pokusem, než jeho předchůdce. Zatímco v prvním případě se snažil stát vytvořit teroristickou hrozbu, v případě druhém měli být anarchisté obviněni za držení protistátní literatury a obžaloba je částečně vinila z členství v Síti revolučních buněk. Naprostý nedostatek důkazů nakonec vedl ke zhroucení celého procesu, nicméně státní zástupce se na místě odvolal. Jak píše Saša Uhlová ve svém článku na A2larmu, „všichni obžalovaní se hájili také tím, že povstalecký anarchismus není hnutím ve smyslu trestního zákoníku. To vyplynulo z posudku znalce Miroslava Mareše, podle kterého Síť revolučních buněk nevykazuje strukturální znaky samostatného hnutí, protože z dostupných textů není zjevná dostatečná míra vnitřní struktury a hierarchie.“ Představitelé státu tak prokázali jednak naprostou neznalosti forem anarchistického organizování, jednak vycházeli z nepodložených faktů – existenci Sítě revolučních buněk se doposud nepodařilo prokázat, natožpak doložit autorství alespoň jednoho komuniké komukoli z obžalovaných.
Ostravská anarchistická federace se kauze Fénix podrobně věnovala. Během soudních jednání jsme naše soudruhy a soudružky podpořili několika přímými akcemi a zároveň jsme vyzývali k dalším různorodým formám odporu. K připomenutí probíhajících politických procesů proti anarchistům a anarchistkám jsme také využívali každoroční Týden solidarity s anarchistickými vězni.
Nenechme se však ukolébat falešnou představou o tom, že „spravedlnost zvítězila“. Jak z praxe víme, lidská práva mohou být kdykoli pozastavena či dočasně zrušena (třeba v rámci nouzového stavu) a rozhodnutí soudu může být ve chvíli, kdy jsou fízlové z protiextremistického všem pro smích, pouze taktickým manévrem.