Rozhov
or s kolektivem Iniciativa pracujících nejen o inspiraci, plánech do budoucna, ale i způsobech, jak před blížící se ekonomickou krizí oslovit širší veřejnost.
Mohli byste IP představit? Jaký byl impuls pro její založení, jakéjsou krátkodobé a dlouhodobé cíle?
Chceme vytvořit komunikační síť, ve které by se zaměstnanci z celé republiky vzájemně informovali o situaci na svých pracovištích a na základě toho si různými formami pomáhali, například společně koordinovali protestní akce. Vidíme, že mnoho lidí je na pracovištích systematicky šikanováno, odbory jim však buď nejsou k dispozici, nebo jim nejsou schopny pomoci. I proto vzniká naše iniciativa, která chcetento neblahý stav ukončit. Výraznou inspirací je pro nás anarchosyndikalistický odborový svaz CNT. Nechceme být ideologicky rigidní a nové zájemce přehnaně kádrovat, je ale pro nás důležité, aby se členové shodli na zásadách jako je nehierarchičnost, samospráva, přímá demokracie, rovnost či solidarita. Nechceme být propojeni s žádnou politickou stranou, neodmítáme však jednotlivce, kteří zastávají stejné ideály.
Současně se chceme do budoucna věnovat také nezaměstnaným, pracujícím studentům a dalším ohroženým skupinám, které už vůbec nemají zastoupení prostřednictvím odborů.
V minulosti již fungovala skupina Organizace revolučních anarchistů – Solidarita, která se ale rozpadla, anarchisté rovněž založili Samosprávný odborový svaz, který i přes velkou propagaci vůbec neoslovil pracující. Máte vysvětlení pro tyto neúspěchy?
Tyto subjekty už mnozí z nás znají jen matně z vyprávění, soudě podle dostupných informací však doplatily na to, co je obecně nešvarem aktivistické levice různého zabarvení, tedy na přílišné sektářství, přehnaný důraz na subkulturní symboliku nebo ideologickou dogmatičnost, která řadové pracující pouze odradila. Jsme si plně vědomi, že nestačí jen mít pravdu a dobrou vizi, ale že je rovněž nutné zvolit vhodnou taktiku a strategii, jak si pracující získat. A běžný pracující, to je jen zřídka čtenář radikálně levicových klasiků, takže je třeba se na tuto situaci adekvátně připravit.
Inspirací je pro vás polský anarchosyndikalistický svaz OZZIP. Jak si vysvětlujete vznik takové organizace v zemi, která je mnohem víc antikomunistická, než Česko?
V Polsku, ač je to především po kulturní stránce mnohem konzervativnější země, než Česká republika, je tradice dělnických bojů evidentně mnohem zakořeněnější než u nás. Projevovalo se to už v dobách, kdy proti tamnímu stalinskému režimu, provozujícímu politiku státního útlaku a asociálního ekonomického technokratismu, stálo proslulé odborové hnutí Solidarita, prosazující ideu samosprávného socialismu. To byl výrazný rozdíl oproti našemu výhradně intelektuálskému disentu. A přestože Walesa a další předáci Solidarity zradili její původní ideály a po pádu stalinismu nasměrovali zemi směrem ke kapitalismu, mnoho řadových aktivistů Solidarity se s tím odmítlo smířit a s větším či menším úspěchem se věnovalo protestním akcím dál.
Čeká nás další ekonomická krize. Bude podle vás horší, než v roce 2012? Přece jen, tehdy ještě existovalo právo na stávku či svoboda shromažďování, dnes je možné tyto práva pod záminkou pandemie omezit. Spolupracujete na nějaké třídní analýze se skupinou Kolektivně proti kapitálu, která se tomu dlouhodobě věnuje?
V zásadě bude hodně záležet, zda se vlády vydají cestou drastických účetních škrtů jako tenkrát, nebo cestou stimulace ekonomiky, která pracujícím nemusí vůbec vylepšit situaci, ale zase je ani výrazně nepoškodí. V každém případě je nutné se připravit a hájit základní práva zaměstnanců bez ohledu na momentální ekonomické statistiky. S KPK hodláme spolupracovat, ačkoliv si uvědomujeme, že této skupině jde především o teoreticko-analytickou činnost, zatímco my preferujeme akční práci v terénu.