Report ze solidárních akcí za ruské soudruhy odsouzené v politickém procesu. Převzato z webu Anarchistické federace.
Již delší dobu se intenzivně zajímáme o případ ruských kamarádů, kteří jsou stíháni v zinscenované kauze „Síť“. Jak jsme nedávno informovali (ZDE), vojenský soud v Penze odsoudil sedm antifašistů a anarchistů za terorismus, konkrétně za členství v organizaci Síť, kterou si vymysleli policajti. Rozsudek byl postaven na přiznáních, která byla vynucena mučením a posléze obviněnými s poukazem na tyto středověké a fízly dodnes oblíbené praktiky odvolána. Nic naplat, rozsudky byly exemplární, aby jasně ukázaly, jak bude naloženo s těmi, kteří o současném ruském režimu smýšlí kriticky: Dmitrij Pčelincev – 18 let, Ilja Šakurskij – 16 let, Andrej Černov – 14 let, Maxim Ivankin – 13 let, Michail Kulkov – 10 let, Vasilij Kuksov – 9 let a Arman Sagynbajev – 6 let vězení.
Anarchistická federace se tedy ihned přidala k mezinárodní výzvě solidarity s vězněnými anarchisty a svolala na čtvrtek 27. února demonstraci na náměstí Pod Kaštany, tedy před ruskou ambasádu v Praze. Na shromáždění, které se konalo ten samý den odpoledne, však bylo místo oficiálně přejmenováno na náměstí Borise Němcova, podle zavražděného ruského opozičního politika.
V šest večer jsme se tedy začali scházet na této nové adrese. V tu dobu dorazilo asi pětadvacet lidí a pomalu se mohlo začít. K dispozici byly barevné samolepky odkazující obrazem k represivní moci a mučení a doplněné anglickým nápisem o nutnosti zastavení věznění a mučení antifašistů a o teroristické povaze ruské FSB (bývalé KGB).
Poté se vytvořil půlkruh s transparentem „Free Russian Anarchists“ a lidmi, kteří drželi portréty odsouzených, vedle jejichž jmen byla také výše trestu, již si od vojenského soudu odnesli. Po úvodním přivítání (nutno pochválit dobré ozvučení prostoru) vystoupila s projevem zástupkyně Anarchistické federace. Vyjádřila solidaritu odsouzeným a všechny vyjmenovala. Mluvila o zinscenovaném procesu, mučení a soudu bez důkazů. Rusko označila za policejní stát a požadovala zrušení nesmyslného rozsudku. Její slova byla zakončena sborovým skandováním „Alerta, alerta, antifascista“.
Poté si vzala slovo zástupkyně iniciativy Limity jsme my a hovořila o způsobu, jakým ruský režim přistupuje ke klimatické krizi, Putina zařadila mezi popírače vlivu člověka na klimatické změny a Rusko mezi země s největším podílem na produkci skleníkových plynů. Ocenila aktivisty vedoucí klimatický boj v Rusku a připomněla globální rozměr boje za klimatickou spravedlnost. „Je na nás ukázat dozorcům, fízlům a prezidentům celého světa, že limity jejich moci jsme my,“ zakončila svůj projev oceněný potleskem.
To už na místě bylo asi 40 účastníků demonstrace, kteří si následně vyslechli proslov Andreje Brabanova, anarchisty, který si v Rusku odseděl tři roky v rámci kauzy Bolotného náměstí. Nejprve v angličtině a pak v ruštině projevil rozhořčení a vztek nad tím, jak ruská tajná služba FSB jedná s tamními aktivisty. Vyjádřil také pobouření nad mediální masáží skrze web Meduza, o které jsme nedávno psali (ZDE) a která měla nemalý dopad i na mezinárodní kampaň na podporu vězněných v kauze Síť, jak Andrej doplnil.
Pak už jen závěrečné poděkování od zástupce pořadatelů s pozvánkou na další solidární akce, například na benefiční koncert v Hradci Králové 6. března. V půl sedmé byla akce ukončena.
Tajní si vše pečlivě natáčeli, policejní auta byla zaparkována decentně za branou ruské ambasády… A tak snad dojde i na výměnu pořízeného materiálu, když represivní internacionála tak skvěle funguje. Svědky toho jsme mohli být například v případě spolupráce PČR s FSB při snaze uvěznit našeho kamaráda Igora Ševcova. S inscenováním kauz si PČR taky hlavu neláme, jak jsme viděli v případě Fénixu I. Jen to fyzické mučení nám tu ještě „chybí“.
Menší demonstrace proběhla ve stejný den a čas také před ruským konzulátem v Brně. Sešlo se na ní kolem 25 lidí, na místě bylo možné podpořit stíhané anarchisty koupí benefičních triček nebo příspěvkem za jídlo poskytnuté místním kolektivem Food Not Bombs. Průběh akce zpříjemňoval brněnský sambaband erRoR a atmosféru příliš nenarušovali ani uniformovaní či neuniformovaní příslušníci represivních složek, kteří se většinu času zdržovali opodál. Většina účastníků a účastnic se po skončení happeningu přesunula do klubu Bajkazyl, kde byla možnost shlédnout dokumentární film Síť, psát dopisy politickým vězňům nebo diskutovat o dalších možnostech organizované podpory.
