Připomínat si boj za osmihodinovou pracovní dobu? Kdepak, to raději využiju volno a půjdu na pivo, řekne si dnes nejen obyčejný pracující, ale mnohdy i organizovaný odborář či anarchista. Lidé jako kdyby zapomněli na válku, která zuřila v době ekonomické krize a pravicových vlád a naivně se domnívají, že politická angažovanost už snad ani není třeba.
Ale zatímco pracující usínají na vavřínech, vládnoucí třída se na další boj proti nejchudším důkladně připravuje už nyní. Těžce vybojovaná sociální práva nejsou nic automatického a jakmile pomine povolební anarchie a miliardář Andrej Babiš sestaví vládu, poslanci začnou sypat takové zákony, že se nebudeme stačit divit. Stačí se podívat, za jakých podmínek pracují zaměstnanci Babišova Agrofertu. Není důvod se domnívat, že Babiš bude samotný stát řídit jinak.
Základní ústavní právo založit na pracovišti odbory – tedy elementární prvek sebeorganizace pracujících – je dnes, stejně jako kdysi, tvrdě potlačováno. Jako připomínku přikládáme již 16 let starý, ale navýsost aktuální článek Jindřicha Laciny z bývalého webu Federace sociálních anarchistů o tom, co se stane, když se pokusíte hájit na pracovišti svá práva. Neváhejte proto s upevněním své pozice vůči šéfům nyní, v době, kdy je nízká nezaměstnanost a v některých sektorech mnohdy taháme za delší konec provazu. Až tomu bude naopak, náš vyjednávací prostor už nebude žádný.
***
Zakladatelé odborů opět vyhozeni z práce – jak se bránit?
Druhý den po oficiální registraci odborové organizace v elektrotechnickém podniku Celestica v Ráječku na Blanensku, dostali na konci letošního dubna tři její zakladatelé okamžitou výpověď za „hrubé porušení pracovní kázně“. Z továrny je vyvedla ochranka. Oficiálním důvodem mělo být údajně odeslání soukromého e-mailu z firemní sítě. Za skutečný důvod však odboráři jednoznačně pokládají založení základní v organizace v podniku, kde ještě odbory nepůsobily.
Zaměstnanec Igor Forgáč se společně s dvanácti dalšími spolupracovníky rozhodl založit v Celestice základní organizaci OS KOVO. Pomineme teď otevřeně reformistickou a korporativistickou orientaci KOVO a pokusíme se zamyslet nad postupem odborářů a možnostmi, jak se vyhnout podobnému osudu. Bez komentáře ponecháme rovněž obvyklou snahu KOVO vše řešit nikoli pomocí solidarity a přímých akcí, ale soudní cestou, což je i případ konfliktu v Celestice. Co ale čekat od odborového svazu, jehož ústupnost a reformismus považuje mnoho lidí za jednu z příčin špatného konce pracujících z Letu Kunovice v roce 2000?
Personální ředitelka firmy Celestica Vladislava Kozáková celý zanedbatelný prohřešek odborářů (který je navíc podle všeho staršího data a posloužil pouze jako vhodná záminka), dramatizovala jako „zneužití firemního software a hardware“.
Na mnoha případech, zejména v loňském velkém pracovním konfliktu v jihlavské továrně Bosch, kde ředitel podniku vyslal autobus plný zmanipulovaných a zaplacených zaměstnanců, aby napadli zakládající odborářskou schůzi, se prokazuje, že být odborářem je věc dosti riskantní. Koneckonců nám jako členům odborového svazu ROVNOST to nikdo nemusí vysvětlovat. Být odborářem a ještě anarchistou, na to mnozí zaměstnavatelé reagují jako býk na červenou barvu. Kapitalisté a manažeři se za třídní boj ze své strany nestydí.
V situaci, kdy zaměstnanci hodlají vstupovat do odborů, které je kromě – většinou bezzubé – právní pomoci nebudou nijak hájit, se toho příliš mnoho dělat nedá. Po vyhazovu se nelze dočkat radikálnějšího a solidárního postupu jiných základních organizací a nezbývá než čekat na to, co většinou stejně nepřijde.
Pokud by se ale zaměstnanci rozhodli nevstupovat do velké odborové centrály a založit buď odbory nové, samosprávné a samostatné, nebo se přidat například k OS ROVNOST, pak je zde zajímavá možnost. V podniku kde neexistuje tradiční Základní organizace, mohou být odboráři (zvláště, pokud jde o malou skupinku) zastupováni – pokud je tak zakotveno ve stanovách – příslušnou Místní organizací – a zde je to zajímavé – jejíž představitelé nemusí být vůbec zaměstnanci daného podniku. Postačí tedy dohodnout se se svými kolegy, s příslušným představitelem Místní organizace zajít k notáři a nechat si potvrdit zápis o založení odborové skupiny. S tímto zápisem pak zástupce Místní organizace zajde za vedením firmy a oznámí jim, že mají v podniku odbory, které jsou ale zastupovány Místní organizací. Na důkaz, že tomu tak skutečně je, předloží notářsky ověřený zápis, potvrzující, že tolik a tolik lidí z daného podniku skutečně vstoupilo do daného odborového svazu. Jména a další osobní údaje samozřejmě uvedeny nejsou. Zaměstnavatel může sice skřípat zuby, ale to je vše. O konkrétních lidech, kteří vstoupili do odborů, neví a nemůže přijmout téměř žádná odvetná opatření.
Pak už je na samotných zaměstnancích, aby v duchu solidarity a samosprávného řízení odborů sami úkolovali zástupce Místní organizace, aby jejich jménem vedení přednášel požadavky a jednal.
Toto je jedna z cest, jak se vyhnout vážným problémům, spojeným se vstupem do odborů. Je to i jedna z metodik OS ROVNOST, jak v rámci tohoto odborového svazu zaštítit jednotlivce nebo malé skupinky, působící na pracovišti, kde by se šéfové nezdráhali nás, odboráře, vyhodit z práce. Koneckonců, i já jsem zaměstnanec a můj šéf neví, že jsem členem OS ROVNOST…