Přetiskujeme velmi syrovou a upřímnou zpověď našeho kamaráda Lukáše Borla pojednávající o době politických procesů vůči anarchistům a anarchistkám známým jako Operace Fénix.
Před devíti lety, 28.dubna, policie rozjela rozsáhlou represivní operaci Fénix. Později jsem se důsledkem toho rozhodl zmizet z dohledu státní moci. Následující text je vzpomínkou na toto období i určitá kritická reflexe.
Odchod do undergroundu
V roce 2015 represivní složky přitvrdily a během poměrně krátké chvíle se toho dost událo. Čtyři anarchisté ve vazbě. Mediální propaganda straší terorismem. Domovní prohlídky. Zabavování věcí. Vláčení po výslechových místnostech. Zastrašování, rozeštvávání, sledování. Bylo toho pravdu hodně a v celkovém souhrnu to vytvořilo obrovské napětí. Tedy u mě nepochybně.
Nejprve mě policie zatkla a sdělila podezření ze spáchání činů s trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. Sice mě propustili bez obvinění, ale moji přátelé v té době byli za mřížemi a za zadkem jsem stále měl policajty v civilu. Sledovali mě delší dobu a to permanentně. Kamkoli jsem šel, oni mi byli v patách. Bylo mi jasné, že to je součást psychologické války. Nechtěl jsem se ale vzdát bez odporu. A tak jsem zvolil obrannou taktiku, která nebyla náročná avšak dosti účinná. Začal jsem policii v civilu fotit a nastřádané materiály později nechal zveřejnit na internetu. Ti, co mě měli sledovat, najednou nebyli neviditelní a to je jistě dost znepokojilo. Výsledkem bylo, že mi po několika dnech focení dali načas pokoj. Měl jsem vyvinuté metody jak odhalovat, zda mě někdo sleduje, takže nebylo těžké poznat, kdy s tím policie přestala. No jo, jenže i když policie zmizela z dohledu, napětí a strach z toho, co mě čeká byli stále přítomné. Proto jsem se rozhodl zmizet z dohledu státní moci. Continue reading →