Ostravská anarchistická federace

Přinášíme úvahu nad nedávnými událostmi ve zdravotnictví.

Opět se potvrzuje, že bez boje pracující ničeho nedosáhnou. I když se veřejnost smíříla s tím, že navzdory údajně veřejnému zdravotnictví platíme 90 kč za návštěvu pohotovosti, poplatky u lékaře se opět dostávají do veřejné debaty. Lékaři jsou prý “frustrovaní z banálních případů” a “300 kč prý nikoho nezruinuje”. Přitom cena za návštěvu pohotovosti by měla podle médií činit až 500 kč. Takovým návrhům by se nebránil třeba Alexandr Vondra z ODS.

Je zjevné, že nejen boháči, ale i spousta lidí ze střední třídy je dost odtržena od sociální reality a neumí si představit sociální situaci těch nejchudších. Katastrofální ekonomická politika Fialovy vlády způsobila prudké zdražení cen potravin i energií a vyjít dnes s penězi pro mnohé rodiny není vůbec lehké. 300 kč je pro samoživitelku poměrně zásadní výdaj a na konci měsíce se šetří každá stokoruna. V jaké zemi žijí ti, kteří by poplatek za pohotovost chtěli zvednout? Continue reading →

Československé anarchistické sdružení (ČAS) vydalo speciální vydání ČASáku, tématem je tentokrát anarchistická teorie. Přinášíme recenzi.

Jasné a stručné vysvětlení anarchistických postojů je nezbytnou součástí propagace anarchistických myšlenek. Hnutí v tomto nezaostává, třeba nakladatelství AF nedávno vydalo knihu Anarchismus: Velice stručný úvod, jejímž autorem je Colin Ward. Shrnutí našich postojů se také každoročně objevuje na prvomájových anarchistických letácích. Ovšem celý časopis na toto téma, navíc za symbolickou cenu, zde do jisté míry chyběl.

Úvodní článek Cíl anarchismu: blahobyt pro všechny je skvělým úvodem do anarchistických myšlenek. Následuje několik článků o anarchistické politice a ekonomice, kde je systém anarchistického komunismu vysvětlen zejména na konkrétních příkladech. Skvělým doplněním textu je také sekce „otázek a odpovědí“, kde jsou stručně zodpovězeny dotazy, které obyčejné lidi napadají takřka „na první dobrou“, když se setkají s anarchismem („Proč nezaložíte politickou stranu?“, „Jak budou řízeny podniky?“ apod.) Continue reading →

Přinášíme úvahu nad reformistickými a militaristickými tendencemi v českém anarchistickém hnutí

Po vypuknutí války na Ukrajině se u některých anarchistů a anarchistek (a s nimi spřízněných levičáků) objevily podivné proválečné tendence. Jejich obhajoba spočívala v tom, že se snaží přizpůsobit anarchistické ideje současnému politickému kontextu, anarchistvo vycházející z původní sociálně-anarchistické tradice naopak obviňovali ze sektářství a dogmatismu. Podíváme-li se na tyto postoje (nejčastěji propagované ze strany AF) podrobněji, zjistíme, že v sobě obsahují do očí bijící rozpory a z důvodu ideologické nekonzistence jsou dlouhodobě neudržitelné.

Prvním z rozporů je údajná snaha „naslouchat hlasům místních“. To by ale znamenalo, že drtivá většina ukrajinských mužů je ochotna v zájmu státu naběhnout do zákopů. Realita je ovšem jiná. Mobilizaci se vyhýbají miliony Ukrajinců, jen do zahraničí jich uprchlo na 650 000. Neměli by tedy prováleční anarchisté naslouchat zejména těmto hlasům? A pokud je tedy cílem těchto anarchistů porážka Putinovského impéria metodami konvenční války, neměli by být podle této logiky dezertéři ke vstupu do armády donuceni silou? Pokud ano, jak to udělat? Udávat dezertéry orgánům státní moci? Pokud by měla být naopak účast v armádě dobrovolná, jak potom dodat na frontu dostatek mužů? Měla by se snad AF z pohodlí klávesnic připojit k vládní náborové kampani? Continue reading →

Česká pirátská strana, k níž se ještě nedávno upínaly naděje některých reformních anarchistů a anarchistek, skončila na smetišti dějin. Jaké ponaučení si z toho můžeme vzít?

Jako kolektiv Ostravské anarchistické federace jsme dlouhodobě vystupovali proti tendencím některých levičáků a antikapitalistů, kteří viděli ve spolupráci se státem a kapitalismem potenciál. Slova pirátské viceprezidentky o “infiltraci systému” už tehdy zněly úsměvně, a když čeští Piráti uspěli v parlamentních volbách, bylo nám jasné, jak to zhruba dopadne.

Piráti mohli mít ještě zbytky rozumu a zůstat coby protestní strana v opozici. Tím by se možná u křesel udrželi ještě dvě či tři volební období. Opojení mocí však bylo příliš silné, a tak vstoupili někdejší bojovníci proti establishmentu do koalice s největšími kreaturami polistopadové politiky. To, že se do křesla ministra spravedlnosti dostal mafián, v kriminálních kruzích známý jako Don Pablo, pro ně nebyl nejmenší důvod, aby vládu položili. Postupně začali likvidovat progresivistické a antikapitalistické stranické frakce, vzpomeňme na kauzu Tožička či Michaillidu. A nakonec se jejich nejvýraznější tváří stal ministr zahraničí Jan Lipavský, který nenašel ani dostatek slušnosti k tomu, aby jednoznačně odsoudil genocidu v Gaze a označil Izrael za teroristický stát. Díky svému patolízalství se také udržel u koryta a v dalším volebním období už možná bude plout v barvách TOP 09. Continue reading →