Jak jsme mohli sledovat v posledních několika týdnech, houževnatost a neústupnost obyčejných lidí vede v Ekvádoru a Chile i přes těžké oběti k ústupkům ze strany státu.
Ekvádorský prezident Lenín Moreno byl nucen pod tlakem masivních demonstrací, blokád a totální paralýzy ekonomiky státu odvolat sérii škrtů, do nichž zemi tlačí Mezinárodní měnový fond. Demonstranti byli odhodláni ubránit se škrtům všemi prostředky, což dokazuje i násilné vniknutí do budovy parlamentu a sílu protestů i přes vyhlášený výjimečný stav.
V Chile se rozhořely protesty po oznámení o zdražení jízdného, což ale byla spíše poslední kapka přetékajícího poháru frustrace a nespokojenosti obyvatel. Vzhledem k tomu, že doprava stojí nejchudší i 30 procent příjmů, zdražení by znamenalo jejich existenční ohrožení. I zde vláda vyhlásila výjimečný stav a aby ukázala, jak to v demokracii chodí, poslala proti vlastním lidem dokonce i armádu a tanky. Lidé přesto prosadili svou a stát od plánovaného zdražování ustoupil.
Nezapomínejme ale, že daň za důstojnost byla krvavá. V obou konfliktech zemřelo 15 lidí a stovky dalších byly zraněny.
Čest jejich památce, smrt státům a vládám.